Aktuální verze z 16. 2. 2010, 13:50

Avertissement : Cette page n'a pas encore fait l'objet d'une vérification fine. Tant que ce bandeau persistera, prière de la considérer comme temporaire. Prière de regarder la page de discussion relative à cette page pour d'éventuels détails.

34

340

Obyvatelstvo může být tříděno také podle jazyka¹ nebo nářečí², kterým hovoří. Většinou se rozlišuje mezi mateřským jazykem³ a hovorovým jazykem⁴, který daná osoba nejvíce používá. Rozlišení mezi oběmajazyky není vždy jednoduché, zejména u osob, které jsou dvojjazyčné⁵. Statistické informace o rozložení znalosti jazyků mezi obyvatelstvem poskytuje jazyková statistika⁶ .

• 1. Syn. je řeč.
• 2. Nářečí n. dialekt je zpravidla regionální varianta jazyka.
• 3. Mateřský jazyk n. rodná řeč je vlastně jazyk, kterým s dítětem mluvila matka.
• 4. Hovorový jazyk je jazyk, který se nejvíce používá v běžné styku, zejména též mimo rodinu; syn. je obcovací řeč.
• 5. Dvojjazyčný n. bilingvní; osobu, hovořící více jazyky, můžeme označit jako vícejazyčnou (angl., fr., něm., šp.).

341

Tříděním obyvatelstva podle náboženské víry se zabývá konfesní statistika¹. V rámci velkých náboženství² se rozlišují hlavní vyznání³ a někdy též rity⁴ a sekty⁵. Osoba, která se nehlásí k žádnému náboženství, může být označena jako bezvěrec⁶.

1 Syn. je kultovní statistika (fr., šp.).

• 6. Bezvěrec n. ateista je vlastně člověk bez náboženské víry n. svobodomyslný člověk, jak též naznačují ter. v jiných jazycích; ateistu musíme odlišovat od osoby věřící, ale bez-konfesní, která se nehlásí k žádné církvi nebo náboženské společnosti n. je bez vyznání.

342

Obyvatelstvo můžeme třídit také podle dosaženého stupně vzdělání¹. Osoby, které umějí číst a psát, se označují jako alfabeti²; naopak osoby, které po dosažení určitého věku neumějí číst a psát, se označují jako analfabeti³. Statistika vzdělání⁴ třídí osoby zpravidla podle délky školní docházky⁵ nebo méně často podle věku při ukončení školy⁶ . Obyvatelstvo je možno třídit také podle získaných vysvědčení⁷, která závisí na organizaci vzdělávání⁸ a v jednotlivých zemích se liší.

• 1. Základní stupeň vzdělání se získává zpravidla absolvováním povinně školní docházky.
• 2. Ter. alfabet je neologismus pro označení gramotné osoby. Ukazatel gramotnosti může být konstruován jako podíl alfahetů v celé populaci starší 10 let apod.
• 3. Analfabet n. negramotný; někdy se osoby, které umějí pouze číst, ale nikoli psát, označují jako pologramotné.
• 4. Statistika vzdělání může být statistikou dosaženého vzdělání, statistikou podle stupně vzdělání nebo i dříve resp. v č. zemích statistikou gramotnosti.
• 5. Délka školní docházky může být u vyšších stupňů škol označena jako délka studia (fř.); ve stejném smyslu může být jako kritéria použito počtu dokončených let studia (šp.) nebo dosaženého stupně studia (angl.).
• 7. Při formálním ukončení školní docházky nebo studia jsou zpravidla vydávána různá vysvědčení, která mají rozličná pojmenování, např. diplomy.

343

Systém školství¹ zahrnuje veškerá zařízení, která poskytují obyvatelstvu vzdělání. Pokud v zemi existují, rozlišuje se veřejné školství² a soukromé školství³. Dále se rozlišuje předškolní vzdělání⁴ a zpravidla tři stupně školství⁵, které se označují jako školství prvního stupně⁶, školství druhého stupně⁷, často rozdělené do cyklů⁸, a školství třetího stupně⁹, které se někde dělí také na dvě úrovně¹⁰ podle toho, zda je nebo není zakončeno vysokoškolským diplomem¹¹. Na druhém a třetím stupni školství se získává také technické vzdělání¹².

• 1. Systém školství n. systém vzdělávání (fr., šp.).
• 3. Mezi soukromé školství se zařazují také školy církví a obdobných institucí.
• 6. Ve stejném smyslu se hovoří o základním školství.
• 7. Školství druhého stupně n. střední školství; u nás se za první stupeň označuje 1.-5. třída, za druhý stupeň 6. - 9. třída základní školy
• 9. Ve stejném smyslu též vysoké školství.
• 10. Úroveň ve smyslu úroveň vzdělání (něm.).
• 11. V řadě zemí se školství třetího stupně považuje za univerzitní úroveň bez ohledu na to, zda jde o humanitní, ekonomický nebo technický směr. Do školství třetího stupně patří také různé typy studia po absolvování školy druhého stupně, např. u nás pomaturitní studium na vyšší odborné škole. 12 Technické vzdělání na druhém stupni zabezpečuje buď učňovské školství nebo střední odborné školství.

344

Typy vzdělávacích zařízení¹ se v různých zemích liší svým zaměřením. Předškolní vzdělání (343-4) se poskytuje v mateřských školách². Podle výše uvedeného systému školství (viz 343) se rozlišují základní škola³, střední škola⁴ a univerzita⁵; kromě toho existuje řada odborných škol⁶.

• 1. Jsou to zejména školy, ale i jiná zařízení a ústavy.
• 3. Základní škola se dříve nazývala obecná škola a v řadě zemí má více označení; v rámci povinné školní docházky na ni u nás dříve navazovala měšťanská škola.
• 4. Střední školy mají řadu různých názvů podle svého zaměření; jsou to jednak gymnázia, učňovské školy a střední odborné školy, což je souhrnný název pro průmyslové, ekonomické, zemědělské, pedagogické zdravotnické aj. školy.
• 5. Mezi školami třetího stupně mají nejvýznamnější postavem university, mezi vysoké školy však patří také řada dalších škol.
• 6. Mimo rámec univerzit mohou být i jiné vysoké školy na jejich úrovni nebo to mohou být školy různé úrovně vzdělání; jsou to často různé typy vyšších odborných škol.
• 7. V rámci systému vzdělávání existuje řada dalších zařízení, např. učňovská střediska, ale také zvláštní školy pro děti s omezenými schopnostmi vzdělání.
• 8. Technické odborné školy se označují v č. jako školy průmyslové.
• 9. Vysoké školy technické patří mezi vysoké školy.
• 10. Na stejné úrovni může být i technický ústav (fr.,šp.).
• 11. V různých zemích jsou samostatné pedagogické vysoké školy, pedagogické ústavy n. pedagogické instituty.

345

Ter. třída¹ může označovat skupinu žáků², která má stejného učitele³; stejný ter. však může označovat i školní učebnu⁴. Žáci, kteří jsou na škole ve stejné úrovni vzdělávání, vytvářejí školní ročník⁵. Ter. student⁶ se většinou užívá pro posluchače vysokých škol, někdy též pro žáky středních škol.

• 2. Žákem je zpravidla označován školák na základní škole; školák však označuje někdy žáka nebo studenta (angl.), který dostává stipendium a je tedy vlastně stipendista.
• 3. Ter. učitel může být v č. označen vyučující nebo přednášející na kterémkoli stupni vzdělávání; kromě toho pro učitele na vyšších stupních existují zvláštní pojmenování, např. na druhém a třetím stupni profesor. Někde existuje zvláštní ter. pro učitele základní školy (fr.).
• 4. V tomto smyslu je školní učebna syn. třídy.
• 5. Někdy se používá pouze ter. ročník, avšak v jiném významu než ter. (116-1*).
• 6. Student na vysoké škole se často nazývá též posluchač. V některých zemích (např. ve Francii, Velké Británii a USA) se rozlišují studenti podle toho, zda již dosáhli prvního diplomu (u nás bakalářského) a jestli dále pokračují ve studiu (u nás magisterském); systémy v různých zemích se však odlišují.

346

Školská statistika¹ rozeznává zapsané žáky², jejichž počet se může lišit od přítomných žáků³. Porovnáním obou můžeme sledovat školní docházku⁴. Ve většině zemí existuje povinná školní docházka⁵ pro děti, které jsou ve školním věku⁶; jejich celkový počet tvoří populaci ve školním věku⁷ .

• 1. Někde se ve stejném smyslu používá ter. statistika školská a univerzitní.
• 2. Zapsaní žáci n. počet zapsaných žáků je vlastně školní populace.
• 3. Přítomní žáci n. počet přítomných žáků tvoří část školní populace, která navštěvuje školu. 4 Ukazatel školní docházky může být vyjádřen jako poměr počtu žáků navštěvujících školu k počtu zapsaných nebo jako poměr počtu zapsaných žáků k velikosti populace ve školním věku.
• 6. Populace ve školním věku n. přesněji populace ve školou povinném věku.

347

Jiný typ školské statistiky (viz 346) se zabývá vzdělávacím procesem. Dítě přichází do první třídy a normálně postupuje každý rok a po ukončení povinné školní docházky (346-4) opouští školu. Opuštění školy¹ je v průběhu povinné školní docházky výjimečné, dochází k němu pouze z důvodu vážnější choroby nebo úmrtí; při přestěhování dítě pouze mění školu; k častějším odchodům však dochází na vyšších stupních škol. Kvocient odchodu² je pravděpodobnost opuštění školy před získáním vysvědčení o jejím ukončení nebo diplomu; tento kvocient je počítán stejným způsobem jako pravděpodobnost úmrtí v tabulkách života (432-1). Jeho doplňkem je kvocient setrvání ve škole³. Takto vypočtené kvocienty umožňují sestrojení tabulek odchodu ze školy⁴ a také vyjádřit průměrnou délku studia⁵. Jestliže žák nebo student koncem školního roku neukončí úspěšně studium, může buď opakovat ročník nebo, jestliže dodatečně splnil studijní požadavky, postoupit do dalšího ročníku, ev. se změnou zaměření⁶ studia.

• 7. Někdy se zjišťuje též četnost opakování daného školního ročníku.

* * *