![[Hlavní strana]](/logo-demopaedia-withothers.png){kind=logo}
| Avertissement : Cette page n'a pas encore fait l'objet d'une vérification fine. Tant que ce bandeau persistera, prière de la considérer comme temporaire. Prière de regarder la page de discussion relative à cette page pour d'éventuels détails. |
|
15
150
Pozorování událostí v časovém sledu, např. počet narozených v měsících následujících po sobě, vytváří časovou řadu 1; analýza takové řady umožní někdy odhalit její trend 2 a ev. též její kolísání 3. Jestliže toto kolísání má pravidelný charakter, hovoříme o cyklickém kolísání 4, jestliže je závislé na ročních obdobích, lze je označit jako sezónní kolísání 5. V případě, že nemá pravidelný charakter, jde o nepravidelné kolísání 6, které může být důsledkem mimořádných událostí nebo to mohou být náhodná kolísání 7.
- 2. V podobném smyslu hovoříme o celkové tendenci n. o dlouhodobém trendu.
- 3. Někdy hovoříme ve stejném smyslu o výkyvu n. o variaci časové řady. Ter. variace má však ve většině jazyků širší význam.
- 4. Syn. je kolísání periodické.
- 5. Sezónní se někdy používá jako syn. periodické.
- 6. Nepravidelnosti, které přetrvají, když se vyloučí definovatelné výkyvy, vytvářejí reziduální kolísání, která jsou podstatou nepravidelného kolísání*, tímto ter. se zdůrazňuje nepředvídatelnost poruch, které nastaly v důsledku výjimečných událostí.
- 7. Jestliže jde o malý počet pozorování, všechny nebo část nepravidelností je možno přičíst náhodě; pak lze též hovořit ve stejném smyslu o náhodných výkyvech.
151
Někdy je potřebné nahradit řadu pozorovaných dat řadou vyrovnanou, která má pravidelnější průběh. Podstata vyrovnání 1 spočívá v nalezení křivky nebo teoretických hodnot, které by nejlépe vystihovaly trend původní řady. Nejjednodušším způsobem je grafické vyrovnání 2, které může být pro některé účely zcela dostačující. Při analytickém vyrovnání 3 určíme předem vhodnou funkci, jejíž parametry poté hledáme např. pomocí metody nejmenších čtverců 4 ; ta vychází z požadavku, aby součet čtverců odchylek empirických pozorování od teoretických hodnot ležících na zvolené funkci byl minimální. Mezi další metody patří různá mechanická vyrovnání jako např. metoda klouzavých průměrů 5 nebo výpočet konečných diferencí 6. Některé z výše uvedených metod mohou být použity též pro interpolaci 7, tj. pro určení hodnot mezi dvěma známými veličinami, nebo pro extrapolaci 8, tj. pro určení hodnot, které jsou mimo oblast vlastního pozorování,
- 1. Výsledkem vyrovnání je vyrovnaná řada.
- 4. Plným názvem metoda nejmenšího součtu čtverců.
- 6. Lze použít též ter. diferenční metoda, který však může mít i jiný význam (814-1).
152
Někdy může být cílem vyrovnání opravit nesprávně uváděné údaje, např. snahu dotazovaných osob uvádět zaokrouhlené číslo 1. Při demografických šetřeních, zejména při zjišťování věku, dochází k preferenci číslic 2 0 nebo 5, ev. i dalších; vede to k nepravidelnostem věkové struktury, kde jednotky věku končící na 0 nebo 5 jsou významně četněji zastoupeny než jednotky věku sousední.
- 2. Preference určitých číslic vede ke kumulaci některých hodnot, např. při udávání věku.
- 3. Uvedená preference číslic vede k věkové akumulaci (322-8*).
- 4. Velikost věkové akumulace je možno vyjádřit pomocí různých ukazatelů atraktivity n. ukazatelů věkové preference.
- 5. Preference n. atraktivita určitých věků není jediným zdrojem nesprávně uváděného stáří, které musí být opraveno.
153
Číselné údaje demografických funkcí jsou nejčastěji uváděny v tabulkách 1, viz např. úmrtnostní tabulky (432-1), tabulky plodnosti (634-1) nebo tabulky sňatečnosti (522-1). Rozlišujeme dva druhy těchto tabulek, jednak tabulky intervalové 2, které se týkají určitého časového období, jednak tabulky kohortny 3, které se týkají určité kohorty. Společný vliv více neopakovatelných událostí může být popsán funkcemi vícevýchodných tabulek 4, např. vliv prvního sňatku a úmrtí svobodné osoby na populaci svobodných.
- 2. Zvláštním případem intervalových tabulek jsou tabulky roční, někdy méně vhodně označované jako průřezové.
- 3. Jestliže se kohortní tabulky týkají jedné nebo několika generací, označujeme je jako generační tabulky. Pro označení tohoto druhu tabidek můžeme použít též termínu tabulky longitudinální oproti tabulkám transversálním (153-2).
- 4. Vícevýchodné n. několikavýchodné tabulky; nejčastější jejich formou jsou tabulky dvojvýchodné.
- 5. Pro přímé použití k výpočtu populačních prognóz může být tabelována též funkce pravděpodobnosti přežití (431-7); takové tabulky úmrtnosti mohou pak být nazvány tabulky perspektivní.
154
Jestliže data, která jsou k dispozici, neumožňují přesně určit hodnotu určité proměnné veličiny, je možno ji s větší nebo menší přesností odhadnout 1; vlastní odhad 2 může být chápán i jako výsledek této činnosti a je pak v tomto smyslu syn. odhadnutá hodnota 3, tj. je odhadem této hodnoty. Jestliže neexistují prakticky žádná data, jde spíše o určitý dohad 4, který může posloužit alespoň k posouzení velikostního řádu 5 odhadované hodnoty.
- 2. Odhad vycházející z korekce neúplných nebo nespolehlivých údajů se v č. nazývá napočet.
155
K názornějšímu objasnění slovního výkladu lze vhodně použít grafického znázornění 1; v demografii se hojně používá diagramů 2 a kartogramů 3; též se používají [[schéma tf|schémata]] 4, která pomocí zjednodušeného znázornění osvětlují určitý výklad, ale nepožaduje se od nich přesné vyjádření skutečnosti. V grafech se používá různých stupnic. Kromě rovnoměrných stupnic, u kterých stejným číselným intervalům odpovídají stejné délky intervalů grafických, používá se také stupnic nerovnoměrných; nejčastější z nich je stupnice logaritmická. Použijeme-li na ose pořadnic nebo na ose úseček logaritmickou stupnici, hovoříme o semi-logaritmickém grafu 5, použijeme-li na obou osách logaritmickou stupnici, hovoříme o logaritmickém grafu 6. Pro grafické vyjádření rozdělení četností (144-2) lze použít histogramu 8, který je vlastně stupňovitou čarou vystihující vrcholy skupinových četností, nebo sloupkového grafu 9, v kterém jsou četnosti vyjádřeny poměrnou výškou sloupku.
- 2. V č. ter. graf je souhrnným označením pro všechny drahý grafického znázornění; v některých jazycích, např. v angl. a něm., je však syn. diagramu.
- 3. Kartogram může být syn. statistické mapy, ale oba ter. mohou vyjadřovat též různé typy grafického znázornění a lišit se podle toho, zda jsou zdůrazněny prvky statistické nebo kartografické. Někdy odlišujeme od kartogramu ještě kartodiagram, což je spojení diagramu a mapy pro vyjádření extenzitních statistických veličin; v tomto případě ter. kartogram omezujeme na případy vyjádření intenzitních veličin.
- 6. Ter. logaritmický graf se někdy používá nepřesně i ve smyslu ter. semilogaritmický graf. Má-li se předejít nedorozumění, musí se logaritmický graf označit jako grafs dvojitou logaritmickou stupnicí.
- 8. Spojením bodů představujících hodnoty četností vznikne polygon.
- 10. Kumulativní rozdělení četností bývá často znázorněno součtovou křivkou n. ogívou.
* * *
|